Jiří Mahen

1882–1939

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, se narodil 12. prosince 1882  v Čáslavi, kde navštěvoval obecnou školu a následně gymnázium. Poslední dvě třídy gymnázia dochodil v Mladé Boleslavi, kde v roce 1902 také maturoval. Během studia na filozofické fakultě v Praze začal více přispívat do anarchistického časopisu Nový kult. Chudý studentský život se brzy podepsal na zdravotním stavu a Mahen musel studium přerušit. Rozhodl se Prahu opustit a odešel na jižní Moravu, kde vyučoval na střední škole. Role profesora ho sice neuspokojovala, ale jižní Morava Mahena nadchla, a tak přijal místo redaktora v brněnské redakci Lidových novin, psal zde mimo jiné pravidelné divadelní kritiky. Po roce 1918 začal pracovat i jako dramaturg brněnského Národního divadla. Redakci Lidových novin vyměnil za redakci nově založeného deníku Svoboda, kde vedl zahraniční rubriku. Sérii Mahenových povolání uzavřelo knihovnictví, v roce 1920 byl na základě konkurzu jmenován knihovníkem brněnské městské knihovny a od roku 1937 se stal jejím ředitelem. Právě knihovnictví považoval Mahen za svůj osud a i přes lékařův zákaz zde až do posledního dne svého dobrovolného odchodu pracoval. V roce 1939 byl nalezen mrtev ve svém brněnském bytě. 

Mahen vynikal svou pracovitostí. Kromě literární tvorby dokázal za pouhé čtyři roky, kdy působil v brněnském divadle jako dramaturg, pozvednout činohru na vysokou úroveň a v Brně nebyla oblast kulturního či společenského života, do které by se za svého života nezapojil. Neboť jak píše ve své Balladě 9.:  „Pro kouzlo vzpomínek už potřeba je žít!“

Dílo:

Poezie: Plamínky, 1907; Ballady, 1908; Duha , 1916; Tiché srdce, 1916; Scirocco, 1923; Básně, 1928; Balady, 1929; Rozloučení s jihem, 1934; Požár Tater, 1934

Próza: Podivíni, 1907; Kamarádi svobody, 1909; Díže 1911; Dvě povídky – Daemoni. Opájejme se! 1911; Měsíc, 1920; Rybářská knížka, 1921; Nejlepší dobrodružství, 1929; Démoni 1931; Toulky a vzpomínky 1931; Povídky a kresby, 1931

Divadelní hry: Klíč , 1907; Janošík, 1910; Mefistofeles, 1910; První deště, 1910; Ulička odvahy, 1917; Mrtvé moře, 1918; Nebe, peklo, ráj, 1919; Josef se vrátil, 1919; Lavička, 1919; Náměsíčný, 1919; Píseň života, 1919; Chroust, 1920; Generace, 1921; Dezertér, 1923; Husa na provázku, 1925; Praha-Brno-Bratislava, 1927; Nasreddin čili Nedokonalá pomsta, 1928; Rodina, 1933; Vyzkoušení přátelé, 1934; Mezi dvěma bouřkami, 1938

Pro děti: Její pohádky, 1914; Dvanáct pohádek, 1918; Co mi liška vyprávěla, 1922

Literatura zabývající se divadlem: Problémy nového dramatu německého: Hugo von Hofmanstha, 1907-1908; Před oponou, 1920;

Režisérův zápisník, 1945

Zdroj: Čáslavské noviny/M. Dvořáková