Miloš Forman

O Miloši Formanovi vyšla celá řada knižních monografií, přičemž jednu z těch nejzdařilejších napsala filmová historička Stanislava Přádná. „Jeho české filmy se vepsaly do českého povědomí jako neměnné umělecké hodnoty. Možná však daleko silněji než jeho tvorba, česká a posléze americká, zasahuje krajany jeho osobnost a jeho životní dráha. V jistém smyslu se Forman stal přivlastněným kulturním statkem, do něhož si může kdokoli promítat své vize a vlastní interpretace o úspěchu,“ stojí v předmluvě ke knize zaštítěné režisérovým jménem a výmluvným podtitulem Filmař mezi dvěma kontinenty. 

Formanovým otcem byl pedagog, matkou podnikavá provozní hotelu. Oba zemřeli v koncentračním táboře. Tragické počátky jeho fascinujícího osudu přitom nebyly v době druhé světové války ničím výjimečným, a to ani v rámci Čáslavi. Vlastní pílí, schopnostmi, tvrdohlavostí a samozřejmě také díky nemalé porce štěstí na ně však muž s rodným jménem Jan Tomáš Forman dokázal o mnoho let později navázat úspěchem, kterému dodnes není v našich končinách rovno (za všechna ocenění jmenujme dva Oscary a tři Zlaté glóby). 

Prostor vyhrazený této vzpomínce pochopitelně neumožňuje blíže popsat jeho životní peripetie ani analyzovat jednotlivá kinematografická díla, ty si však připomeňme alespoň jmenovitě. Ještě v Československu se zařadil mezi tvůrce takzvané nové vlny středometrážním Konkursem, následovaným snímky Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Po emigraci slavil úspěchy s filmy TakingOff, Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy, Ragtime, Amadeus, Valmont, Lid versus LarryFlynt, Muž na měsíci a Goyovy přízraky. Připočíst k nim můžeme ještě účast na dvou zahraničních kolektivních dílech, a sice experimentálním I Miss Sonia Henie a stylizovaném povídkovém dokumentu Viděno osmi, nebo záznam divadelního představení Dobře placená procházka.